Cestování  |  Nový Zéland  |  Copland Trek

Copland trek

Nepříznivé počasí, které posledních několik dnů sužuje Západní pobřeží, se alespoň trochu umoudřilo, a tak s prvními ranními paprsky vyrážíme na Copland Trek (nebo přesněji jeho západní část).

Copland trek je standardně asi pětidenní značně náročný trek spojující národní parky Mt. Cook a Westland. Přechází se sedlo Copland, které je na hlavním hřebenu Jižních Alp. Trek bohužel není okružní (jako velká část novozélandských vícedenních treků) a pokud jste přijeli autem, máte po jeho absolvování dvě možnosti, jak se dostat zpět na výchozí bod: Absolvovat celou cestu zase zpátky, nebo to vzít 450 kilometrů oklikou po silnici (třeba stopem, nebo - bezpochyby - ne zrovna levným autobusem). My jsme se z tohoto důvodu rozhodli jít jen západní polovinu normální trasy s cílovým bodem v sedle Copland. Hlavní atrakcí na této části treku jsou termální přírodní prameny u chaty Welcome Flat.

Cesta na Welcome Flat Hut

Vstáváme skoro ještě za tmy a začínáme házet věci do batohu, což nám znepříjemňují stovky otravných sandflies. Těch jsou tady fakt mraky. Repelent funguje tak napůl. Sednou, ale nekousnou. Během balení ještě trochu prší, ale nakonec se to nějak protrhá a vysvitne i sluníčko. Začínáme přebroděním říčky, která je hned za parkovištěm. Vody je naštěstí docela málo, takže nemusíme oklikou přes most.

114kB
Welcome Flat Hut nabízí příjemné útočiště. Pohodlné ubytování, plácky na stany a termální jezírko přímo u chaty

Na parkoviště doporučuju přijít se zabalenými batohy a s aplikovaným repelentem. Batohy na záda, zamknout auto a vyrazit tak rychle, jak to půjde. Jinak vás sežerou za živa :) V zimním období je třeba dát pozor na laviny. Zejména jeden úsek po cestě vypadal od oka docela blbě - trek tady krosí jedno řečiště, nad kterým je pořádný kotel. Po cestě je pod nohama trocha bahna.

Cesta na Welcome Flat Hut je v podstatě ryze lesní trek, naštěstí alespoň s relativně častými výhledy na Copland River. Zase se trochu rozpršelo, ale největší liják stíháme strávit na Architect Hut, kde si vaříme něco na zahřátí. Deštík přešel v mrholení, vyrážíme. Cesta začíná trochu víc stoupat. Míjíme několik houpacích mostů - ty nám pomáhají odhadnout zbývající úsek cesty, který máme před sebou. S těžkými batohy na zádech se dostáváme na chatu Welcome Flat za necelých sedm hodin (oproti šesti uváděným).

Na jednom z hezkých travnatých plácků za chatou Welcome Flat si stavíme stan. Po sedmé hodině odpolední absolvujeme tradiční DOCáckou rychloinstruktáž. Chatař je celkem pohodový týpek. No a potom příjde to, na co se těšíme celou dobu. Koupačka v termálním jezírku pár kroků od chaty! Těch jezírek je tady vlastně víc, ale na koupání je nejlepší to největší (jak teplotou, tak množstvím bahýnka na dně). Kolem jezírek je všechno zabarvené do červena, podobně jako třeba v Rotorua. Teplota akorát, aby nás příjemně prohřála. Ležíme si s Markétou ve vodě, z lesa je slyšet zpěv ptáků, kolem vysoké skalnaté hory se zasněženými vrcholky. Z vody nás vyhání po dobré půlhodince sílící déšť. Mít deštník, tak mě odtud nic nedostane. Snad jen ty sandflies, ale těch už je tady jenom pár.

126.1kB
Přítok horkého potoka do termálního jezírka u Welcome Flat Hut

Na chatě Welcome Flat se dá přespat za 15 NZD. Backcountry pasy tady bohužel neplatí. Za flek na stan jsme platili 5 NZD na osobu, což byla docela přijatelná cena vzhledem k tomu, že jsme mohli využívat vybavení chaty (v té bylo příjemně sucho a trochu i teplo). Na chatu potřebujete svoje vaření, spacák a papuče.

Z Welcome Flat Hut na Douglas Rock Hut

Cesta na chatu Douglas, kterou máme na dnešek naplánovanou, by měla být víceméně odpočinkovou záležitostí. Za tři hodiny bychom tam měli být, alespoň tak to říká průvodce. Jediným problematickým místem by mohl být potok těsně před Douglas Hut, přes který dřív vedl most - ten ale strhla letošní povodeň.

110.5kB
Ledovcová řeka Copland River

Vyrážíme až kolem jedenácté dopolední. Sluníčko hezky svítí. Přecházíme dlouhý houpací most, pod námi hučí Copland River. Cesta je mnohem příjemnější, protože stromy, které nám dělaly společnost během včerejška, vystřídaly travnaté plochy. Výhledy na okolní kopce jsou moc fajn. Kolem je teď (pár minut od Welcome Hut) spousta místa na postavení stanu, ale deseti dolarů, které jsme dali za včerejší přespání v blízkosti chaty nelitujeme. Postupujeme po levém břehu řeky, která se hezky kroutí údolím. Přechod přes jednu říčku nám dává trochu zabrat, ale nakonec najdeme cestu přes kameny a přehopsáme na druhý břeh. Za říčkou se zase noříme do buše a začnou drobné obtíže: Kluzké kameny, cesta začne stoupat, čerstvě vyvrácený strom, jehož korunou musíme i s batohama doslova prolézt, protože obejít to nejde. Řečiště, kde byl stržený most nakonec překračujeme bez větších obtíží. Zrovna začíná drobně krápat, ale k chatě Douglas je to už jen pár kroků. No ale že by to byl zrovna dvakrát pohodový výlet, to nevím. Jsme z toho docela unavení. Na tři hodiny výstupu jsme se nedostali ani náhodou, spíš něco přes čtyři.

Za spaní na Douglas Rock Hut se platí 5 dolarů na osobu. Na chatě je nouzová vysílačka. Vybavení je opravdu základní.

116.8kB
Douglas Rock Hut

Douglas Hut je taková malá příjemá bouda. Jsme tu sami a to je fajn. Ale podle návštěvní knihy se tady párkrát do týdne někdo ukáže. Vaříme véču a jde se spát. Uprostřed noci mě probudí nějaké šustění. Prvotní podezření vystřídá jistota. Je tu myš! Kdo už má s takovou myškou zkušenosti, jistě ví, že je to problém. Prokousaný batoh nebo goráčovka za pár tisíc - to takovou myšku moc netrápí. Snažím se před ní všechno ukrýt, ale nakonec musím nastražit past. Na hranu postele dřívko, na konec dřívka nasypat trochu vloček, pěkně vyvážit - a pod to všechno kýbl s vodou. A krátce po půlnoci - žbluňk! A je pokoj. Budiž jí země lehká.

Ráno dalšího dne nás budí mdlé světlo a zvuk dešťových kapek dopadajících na plechovou střechu chaty. A sílí to. Nic naplat, z plánovaného výstupu do sedla Copland by nic nebylo (nulové výhledy) a na čekání na lepší počasí nemáme zásoby jídla - ty jsme vyměřili přesně na každý den. Když to vypadá, že se to nepřežene, raději balíme věci a vyrážíme do deště - zpět na chatu Welcome, než se potok za chatou rozvodní tak, že to nepůjde přejít a my tady uvízneme odřízlí od světa. Přechod říčky vyžaduje trochu úsilí (občas se hodí i naše lezecké dovednosti, když přelézáme jeden říční boulder), ale nakonec jsme na druhé straně. Prší víc a víc a vody stále přibývá. Okolní kopce jsou jeden vodopád vedle druhého. Kamenná koryta křižující cestu - ještě včera zcela bez vody - jsou teď normální rozvodněné potoky. Ze začátku se nám je ještě daří nebrodit, najít místo kde se to dá přeskákat po kamenech, ale jak jde čas, přitékající vody přibývá a dojde na nezbytné brodění, což je pro goretexové pohorky hodně blbý, dlouho schnou. Na Welcome Flat Hut dorážíme totálně zmáchaní.

Odpolední koupačka je moc fajn. Vršky kopců jsou pocukrované sněhem, je to nádhera. Večer na chatě hraje guidovaná skupinka, která tu teď s námi na chatě je, nějaké sociohry. Dávají si razítka na čelo, je sranda je pozorovat :)

99.9kB
Koupání se nemůžeme nabažit. Voda je příjemně teplá, ale venku je zima. Místo koupací čepice si vezměte kulicha, pomůže i proti sendflyes.

Ráno nazouváme mokré ponožky, skočíme do mokrých bot a vyrážíme na cestu dolů. Je i docela hezké počasí. Naše putování pokračuje do Wanaky v národním parku Mt. Aspiring. Tamní hory vypadají velice slibně.

Poslední aktualizace 14.11.2014 v 23:13, © 2009 Lukáš Cimala