Cestování  |  Nový Zéland 2008-2009  |  Poloostrov Coromandel

Poloostrov Coromandel

Z Aucklandu jsme zamířili směrem na jih k Hawkes Bay, kde jsme chtěli zkusit najít nějakou práci na farmách. Do práce jsme zas až tak nespěchali - bylo by hříchem jen tak projet tak nádhernou krajinou. První, asi třídenní zastávku, jsme udělali v oblasti poloostrova Coromandel.

Poloostrov Coromandel leží na severním ostrově. Jeho břehy omývá Pacifik. Je poměrně dosti hornatý a také značně zalesněný. Na konci 18. století tady kotvil se svými loděmi kapitán James Cook. Dříve tato oblast byla dlouhou dobu obývána domorodými Maory. V oblasti se v 19. století hodně těžilo dřevo a dolovalo zlato, což prý nakrátko rozpoutalo zlatou horečku. Tolik výtažek z Lonely Planet.

114kB
Kapradina je jedním ze symbolů Nového Zélandu

Přijeli jsme do městečka Thames, které je jakousi vstupní branou do Coromandelu. Thames bylo v 19. století zlatokopeckým centrem a zároveň centrem těžby obrovských stromů Kauri (dnes již přísně chráněných).

Večer zajíždíme dál od civilizace, abychom někde přečkali noc. První noc v divočině od našeho příletu, první noc v našem zbrusu novém stanu. Všude jen stromy, palmy, všechno zelené a na temném nebi tisíce hvězd. Zpěv ptáků v korunách stromů to už jen dokresluje. Ráno se jdeme očváchnout do potůčku. Vyrážíme do Kauaerangy na Kauri trek. Těším se, že konečně uvidím velikány mezi stromy - Kauri.

V oblasti Coromandel Forest Parku se dá najít něco kolem třicítky turistických tras. My jsme se vydali na - v okolí nejvyšší kopec - Pinnacles (759m). Cestou je možné vidět pozůstatky po těžební činnosti. Staré kolejnice, hráze pro splavování dřeva. První, čeho si na Kauri treku nemůžete nevšimnout je to, že tady (až na naprosté výjimky) žádné stromy kauri nejsou. V letech 1870 až 1930 je tady totiž vytěžili.

Kauaeranga Kauri trek

Když dorážíme na parkoviště, slunce už je vysoko na severní obloze. Vedle nás parkují dva našinci, mají v merku stejný trek. Honzka s Annou - na první pohled sympaťáci a navíc chrastí jejich batohy karabinami, stejně jako naše :-)

134.1kB
Krajina poloostrova Coromandel byla vytvarována sopečnou činností. Nejvyšší bod Kauaeranga Kauri treku

Tak jsme okusili pověstně proměnlivé novozélandské počasí. Chvíli praží slunko, pak zas prší, pak zase svítí - jako u nás na Apríla. Stále vzhůru, všude kolem hustý prales. Vlevo před námi vidíme kopec ve tvaru homole. Krajina tady vznikla erozí mocných vrstev sopečného popílku.

Chata Pinnacles hut je naprosto prázdná. Asi ještě nezačala turistické sezóna. Pak po schodech až na vrchol Pinnacles (759m). Ranní oblačnost se nějak rozfoukala, takže máme docela pěkné výhledy do všech stran. Dolů jdeme jinudy. Místy stezka vede kanály, kudy se tahaly kmeny Kaurů.

Broken Hills

Z Thames směřujeme na severovýchod a jen tak pro zpestření sjíždíme z cesty na Broken Hills. Jsou to opuštěné zlatokopecké doly.

V oblasti je několik minitreků. Vybíráme ten, kde je asi 500m dlouhý tunel. V tunelech je trochu bahýnko, Markéta si to ve svých sandálích řádně užívá. Když pak vyrazí prozkoumat jednu odbočku, spatřím na skalní stěně cosi divného. Zhasnu čelovku a rázem jsem v úžasu. Na stěně jsou světélkující červi, kterým se říká glow worms. Když se zhasne, je to jako pohled na hvězdnou oblohu. Je z toho nejlepší zážitek dnešního dne. Pak ještě vylezeme na jeden kopec pro výhled do okolí a pak rychle do auta, abychom se ještě dnes dostali na Hot Watter Beach.

Tairua a Sailors Grave

Cestou jen krátká zastávka v městečku Tairua a na nádherném východním pobřeží. Sjíždíme z cesty na pláž u Sailors Grave. Původně jsme tady hledali hroby námořníků (ty jsme nanašli), ale jinak to tu je hezké. Na pláži také nacházíme vyvrhlé nějaké slizovité cucky, o kterých Markéta tvrdí, že to je Ambra. Pak se ale ukáže, že to jsou kousky medůz.

Když pak ale přijedeme na Hot Water Beach, zjišťujeme, že se "představení" koná jen 2 hodiny před odlivem a dvě hodiny po něm. Tak to jsme pro dnešek propásli. Tak když už tu jsme, počkáme do zítřka. Nejbližší možnost je asi ve 4 v noci a pak až kolem třetí odpoledne. V oblasti je k vidění ještě Cathedral Cove, to bude dobrý program na dopoledne. Ubytko nacházíme v kempíku městečka Hahei, jen kousek severně od HWB. Večer v kempovní kuchyňce ještě trochu konverzujeme s jednou sympatickou Kanaďankou.

Catedhral Cove a Hot Water Beach

Ráno svojí lámanou angličtinou zjišťuji nejlepší přístup ke Cathedral Cove. Moje schopnost porozumět se ukázala jako slabší, takže první pokus k nalezení toho správného přístupu selhal. Auto necháváme na jednom parkovišti a jdeme k pobřeží. Chvíli jdeme podél vody, pak se ale cesta začíná jevit jako neschůzná. Sázíme raději na jistotu, vracíme se k autu a bereme to standardní přístupovkou z jihu po pláži. Zvažovaná koupačka v moři končí pro teplotu vody asi někde u kolen.

126.1kB
Sněhově bílé útesy na pobřeží poloostrova Coromandel

Lidí už cestou potkáváme celkem dost a na pláži je pro samotářskou povahu trochu husto. Procházíme pod možná patnáctimetrovou skalní klenbou na vedlejší pláž. Moc hezké to tady je, trochu mi to tu připomíná Sardínii. Cestou zpátky se mi únavou už trochu motají nohy. Blíží se třetí hodina, nejvyšší čas vyrazit na pláž s horkými prameny. Bohužel zjišťujeme, že máme úplně vyfouklé jedno kolo u auta. Tak první problém s autem je tady. Dáváme tam rezervu, chvíli hledáme servis, ale protože je neděle, necháváme to na zítřek a jedeme na "koupačku" na Hot Water Beach.

115.4kB
Catedhral Cove

Na vykopání té správné jámy se bude hodit cepín. Dá se půjčit i lopatka. S cepínem působíme trochu exoticky, pravda :-) Na pláži nás čeká nemilé překvapení. Asi na padesátce čtverečních metrů se rochní tak třicítka lidí. Mají vyhrabané tůňky a užívají si teplé vody, která vyvěrá z písku. Pomalu začíná příliv. S Markétou okusíme teplotu jen špičkou nohy a jdeme raději dovádět do vln.

Písek mám úplně všude. Pod plavkama, ve vlasech, v uších. Nasedáme do naší červené kulhající Mazdičky a jedeme na jih. Večer spíme v kempu poblíž servisu, kam ráno hodláme zajít.

Ráno trochu prší. V servisu nám polámané kolečko opravili za dvacet babek. Hurá, můžeme jet dál. Další plánovanou destinací je bublající Rotorua!

Poslední aktualizace 14.11.2014 v 23:13, © 2009 Lukáš Cimala