Cestování  |  Nový Zéland  |  Tongariro Northern Circuit

Národní park Tongariro

Máme za noc v kempíku poblíž Turangi. Ráno nás probouzí slunce. Bohužel již krátce po tom, co opouštíme kemp a míříme k návštěvnickému centru ve Whakapapa Village, začínají padat první dešťové kapky. Po chvíli už docela slušně prší. Předpověď zjišťovaná ještě ráno přes náše mobilní internetové připojení, zdá se, selhala.

Přijíždíme do Whakapapa Village. Odtud je možné zahájit Tongariro Northern Circuit, což je v podstatě tří až čtyřdenní okruh celým parkem včetně úseku Tongariro Crossing (jednodenní trek nejhezčí částí). V návštěvnickém centru zjišťujeme potřebné informace o trase a počasí, bookujeme spaní u chat. Na parkovišti pak potkáváme dva Slováky - Ivu a Martina, kteří nám dělají společnost během prvního dne.

204.3kB
Mount Ngauruhoe

Z Whakapapa Village do Mangatepopo Hut

Přestává pršet, vyrážíme. Cesta vede od mastňáckého a do okolní krajiny naprosto nezapadajícího hotelu. Pak naše kroky vedou otevřenou krajinou s výhledy na Mount Ruapehu a Mount Ngauruhoe (tedy Mt. Doom, tedy Hora Osudu z filmu Pán Prstenů) - bohužel zatím stále v mracích. Jak ale plyne čas, obě sopky se zbavují svých mlhavých závojů. Cestu na chatu Mangatepopo máme zhruba za půl čtvrté hodiny za sebou a to ještě děláme četné zastávky na focení. Na chatě je spousta lidí. Vaříme a za chatou v dřevěné ohrádce stavíme stan.

Z Mangatepopo Hut do Oturere Hut

Plány na dnešek jsou veliké a budíček je tedy už na pátou. Vstávat se ale vůbec nechce a tak se to trochu zvrtne... a tak vyrážíme až před osmou. V patách máme očekávané davy, které dovezl autobus kousek pod chatu. Je krásný den, obloha jako vymetená. Po pravici se k nebi zdvihá krásná Ngauruhoe (2287m). Jdeme ze západní strany, takže je zatím ve stínu a je opravdu strašidelně temná. Není divu, že si ji Jackson vybral do svého filmu. Cestou do sedla pod Horou jen krátká patnáctiminutová odbočka k smradlavým Soda Springs. Může být tak deset, když se dostaneme do sedla, odkud vede odbočka k výstupu na vrchol Ngauruhoe. Batohy necháváme za balvanem v sedle. Cesta nahoru vede sutí, potom po ztuhlém lávovišti. A po dvou hodinkách jsme nahoře, ani to moc nebolelo. V kráteru je sníh, ale jinak nic zajímavého. Z okraje kráteru se kouří, je cítit síra. Výhledy jsou úžasné, hlavně směrem k Tama Lakes a k Mt. Tongariro (rozplizlá sopka severním směrem).

186.4kB
Red Crater v Tongariru

Pokračujeme dál po okraji kráteru. A hele, je tady ještě jeden kráter. Mnohem hlubší než jeho brácha. Jeho vnitřní stěny jsou zabarveny do barev červené, žluté a šedé - je to nádhera. Velikost kráteru se mi na fotce bohužel nepodařilo zachytit - chtělo by to nějaký širokáč. Markéta sbírá vzorky sopečné horniny a pak po suti z vypálené nadrolené hlíny kloužeme doslova sedmimílovými kroky zpátky do sedla.

Pokračujeme přes South Crater. Je to v podstatě planina mezi sopkami Ngauruhoe a Tongariro. Na pravé straně za valem ze suti se ještě schovává pomalu vysychající kráterní jezírko s vodou pískové barvy. Pak přichází snad pohledově nejhezčí úsek celého treku: Nejprve je to Red Crater s nádhernými černými a červenými lávovými stěnami.

Hned o kus dál, za Červeným Kráterem jsou jezera Emerald Lakes se svou smaragdově zelenou vodou. Na okraji mají jezírka ještě červený prstenec z nějakých usazenin, podobně jako měl Champagne Pool ve Waiotapu.

189.9kB
Emerald Lakes v Tongariru

Jdeme se kouknout ještě na Blue Lake, ale to už tak hezky zabarvené není. Scházíme dolů směrem k další chatě.

Rangerka z Oturere Hut nám večer řekla, že Blue Lake mění barvu během dne a opravdu modré je právě ráno.

186.9kB
Jezero

Z Oturere Hut zpět do Whakapapa Village

Ráno vstávám docela brzo a tak stačím ještě před snídaní vyběhnout na vyvýšeninu za kadiboudou (obklíčenou alespoň tisícovkou obřích masařek), abych pořídil pár snímků v ranním zlatavém světle. Dnešek vypadá slibně, nikde ani mráček.

Od chaty vyrážíme jižním směrem dál po stezce okruhu. Cesta už není tak zábavná jako včera, ale výhledy na Mt. Ngauruhoe po pravici a Mt. Ruapehu přímo před námi jsou úchvatné, tak je cestou alespoň na co koukat. Jdeme vyprahlou planinou s minimálním množstvím vegetace. Po chvíli se cesta stáčí do údolí, jehož protější svah je zalesněný. Už je mi jasné, že cesta povede tamtudy – na Zélandu si totiž stavitelé turistických stezek libují v buši a když to jde, vždycky vás tam nějak zatáhnou. Snad tam ale bude trochu stín, sluníčko slušně praží. Spíš než stín je tam ale dusno, cesta vede do kopce a tak funím jak lokomotiva.

186.9kB
Mount Ngauruhoe

Les máme za sebou a Ruapehu je zase o kousek blíž našim objektivům. Na chatu Waihohonu to už odtud není daleko a tam nás čeká obídek.

Nějaké jídlo i konverzaci s outdoor-němkou (která si vybrala stejnou trasu jako my) máme za sebou, je čas jít dál. Od chaty jdeme přes most a pak stále podél řeky. Mt. Ruapehu už máme jako na dlani a vypadá fakt majestátně. Říkám si, že to možná nebude úplně easy výstup. Vršky má ještě ve sněhu. No, uvidíme.

Po třech hodinách odbočujeme ze stezky k výhledu na spodní z jezer Tama Lakes. Nepopsatelná nádhera. Voda v jezeře je tak modrá, že je to až k nevíře – a v pozadí majestátná Ngauruhoe. Na horní jezero se nám už moc nechce.

Dostali jsme se až k Taranaki Falls. To už jsme skoro na konci našeho výletu. Teď nás čeká jeden odpočinkový den a pak výstup na Mt. Ruapehu.

132.2kB
Mount Ruapehu

Pokud se rozhodnete jít Tongariro Northern Circuit, budete na to potřebovat tři až čtyři dny. My jsme to šli necelé tři (včetně odbočky na vrchol Mt. Ngauruhoe a na Blue Lake). Oproti průvodci jsme upravili i chaty, na kterých jsme spali. Mimo vyhrazená místa (tj. u chat) se spát nesmí. Pitná voda se dá nabrat na kterékoli z chat, jídlo tady ale žádné nekoupíte (jako třeba na tatranských chatách). Zabookujte si nocleh dopředu v některém z návštěvnických center – např. ve Whakapapa Village, ušetříte tím z ceny 5 dolců a budete mít taky nějakou jistotu, že vás tam nechají přespat. Za chatu se platí na místě 25 dolarů a za místo pro stan 20 dolarů. My jsme ale nějakou záhadou platili 50NZD za dvě noci a dva lidi. Pokud spíte ve stanu, můžete využívat vybavení chaty (nabrat vodu, uvařit si na vařiči, ohřát se u topení). V každé chatě je správce, který bude chtít vidět kartičku o zaplacení. Cesta je dobře upravená, vůbec bych se to nebál jít v teniskách. Snad jen na výstup na Ngauruhoe (a hlavně sestup v suti) se pohorky docela hodily. Úsek z Whakapapa Village k první chatě (Mangatepopo) je docela dost nudný - prostě jen travnaté pláně - a nechtěl bych to jít v dešti, protož tam musí být dost bahno a fakt nepříjemně kluzko. Circuit se dá jít v obou směrech, naplánoval bych to tak, abych měl nejhezčí počasí na úsek Tongariro Crossingu (Red Crater, Emerald Lakes, Blue Lake). Jeden z nejhezčích treků, co jsem šel.

Poslední aktualizace 14.11.2014 v 23:13, © 2009 Lukáš Cimala