Hory  |  Žabí kôň

Výstup na štít Žabí kôň ve Vysokých Tatrách

Na tento tatranský štít jsme si vylezli pro zpestření našeho turistického výletu po Roháčích a Tatrách.

Žábí kůň je takový populární vrchol vhodný zejména pro začínající horolezce, ale cesta se bude líbit i širší horolezecké veřejnosti. Žabí kôň je dobře viditelný od Žabích ples při výstupu na chatu pod Rysy. Tady odbočuje cestička značená malými mužíky, která vás zavede ke skalkám pod stěnou. My jsme k výstupu zvolili právě velice populární východní hřeben. Cesta je klasifikována stupněm III a poprvé byla přelezena v roce 1907. Protože je tento výstup velmi populární, za hezkého počasí budete muset mít kliku, abyste v ní byli sami.

Přístup je možný přes skalnato-travnatý svah více zprava, kterým se dá vcelku dobře prostoupit. Varianta přes skalky přímo pod nástupem znamená lehčí lezení, tak za II.

Samotné přelezení cesty je snadné. Začíná se dvojkovými skalkami (možno odjistit, nebo jít s opatrností i bez jištění - my jsme to raději jistili). Pak traverz po cestičce na plácek nad sedlem, kde se dá při čekání na odlézající dvojice před vámi sníst svačina, nebo se jen tak slunit a přemýšlet o cestě, kterou odtud máte jako na dlani. Následuje slanění (řetěz) do sedýlka, kde se buduje první štand (aktualizace - 6.7.2015 osazen borhák). Celý výstup se běžně zvládá na tři lezecké délky. První délka (nazývaná Dolní kůň) je takové pohodové přehupkání po plotně. Dá se to výborně jistit, ale plotna není tak strmá, aby bylo potřeba zakládat jištění nějak moc na husto. Nezapomeňte si užívat výhledy do Polska! Na konci Dolního koně se obvykle štanduje. Následuje asi desetimetrový výšvih (přelez pod převískem do Polska a na úzké poličce zase zpátky), není ale nijak obtížný. Za výšvihem následuje zase pohodové lezení v Horním koni a v plotně jsou dobrá místa na štand - jsou tam i nějaké skoby. V cestě zatím ještě nejsou vyborhákované štandy, ale možnosti jištění jsou velmi dobré (hlavně smyce, frendy, sem tam zatlučená skoba). Průvodce říká, že by se lezecké pasáže měly dát zvládnout za hodinu. To ovšem za předpokladu, že v cestě polezete sami. V opačném případě počítejte klidně se třema hodinama. Na vrcholu se nezapomeňte zapsat do vrcholové knížky :-)

Slaňuje se z vrcholu za erární smyčky (majlonka) - nyní nově osazené borháky - a to na druhou stranu směrem do sedla na opačné straně. Jsou tam i žluté puntíky, které udávají směr. První slanění je jen krátké, asi 10-15m. Zde se přesedá a dále se slaňuje z řetězu, odkud je to dolů na zem necelých 60 metrů. Nebo je možné z vrcholu slanit až do sedla, tady je za skalním blokem ukryto nové slanění (borhák). Při slaňování až do sedla (30m) pozor na seknutí lana! Nově osazený vrcholový borhák umístěn trochu nešťastně, hrozí zakousnutí uzlíku do spáry. Lépe tedy slanit na jednom 60m lanu, půjde stáhnout.

Sestup. Pod stěnou se kousek nastoupá a následně schází (slézá) po vcelku dobře patrné cestičce. Tady ale pozor za sněhu a mokra - terén je docela příkrý. Párkrát se slézají skalní prahy. V jednom místě je nutné naopak jeden vylézt, pozor, zde se může zabloudit.

Jak jsme to poprvé lezli

Na tuhle cestu jsme si přivstali. Stáváme tak kolem páté, v půl šesté opouštíme Popradské pleso a snad něco po sedmé opouštíme turistickou stezku a směřujeme směrem ke Koni. Za chvíli, když si pozorně prohlížím zamýšlenou cestu, v ní spatřím lezeckou dvojici a za chvíli další. Dalo se to čekat. Nebe je dnes modré jak u Šmoulů na dvorku.

306.5kB
Žabí Kůň v detailu. Cesta se nastupuje v těch skalkách vpravo (1), vyleze se žlábkem na travnatou římsu (2), po ní se traverzuje nad sedýlko (3) do kterého se deset metrů slaní (4) a pak po krásném hřebeni na tři délky lana (štandy 5,6) až na vrchol (7)! Odtud se slaní krátká délka, nebo až do sedýlka (8), v obou případech to dá s 60m lanem až na zem

Na nástupu pod dvojkovými skalkami jsou před námi dvě až tři dvojičky ve stěně a další čeká, až se uvolní cesta. Prohlížím si krásná nová lana dvou Slováků. Na moje "Vidím, že lano má dnes premiéru..." dostávám odpověď: "Nejen lano". Koneckonců proč ne, jaká jiná cesta je pro tatranské nováčky lepší než tato?

Bohužel ti dva nejsou dnes zrovna dvakrát rychlí. Na prvním štandu je s dovolením předbíhám a dál už si cestu jenom užíváme. V prvním výšvihu mezi Dolním a Horním koňem Markéta nechává vysoko ve spáře kam nedosáhne jednoho našeho frenda. No, co se dá dělat, snad dobře poslouží budoucím generacím, či případně tomu, kdo jej dokáže vytáhnout (pozn. při opakovaném přelezu cesty 6.7.2015 lezecká dvojice z HO Humanita před námi zmiňovaný frend vybírá. Jistotu, že je to ten můj ale nemám. Naštve to, ale tak to holt chodí.)

287.9kB
Kluci před námi štandujou po první odlezené dýlce

Na vrcholu moc dlouho neotálíme. Nad hlavou se nám trochu začaly honit mraky a ikdyž to na bouřku nevypadá, nebudeme to pokoušet. Jaký omyl! Poslední metry již slaňujeme s dešťovými kapkami na našich helmách a v příštích deseti minutách už na nás někdo z vrchu leje vědra vody a háže kroupy po lopatách. Sestup dolů v terénu, který není úplně na pohodu, bude ještě zajímavý.

Jsme dole. Poněkud nepříjemné, ale zvládli jsme to. Ti, kdo byli za námi, si bouřku užili přímo na hřebeni. Slezli jsme dolů k turistické značce a u Žabích ples zalezli do jednoho bivaku, kde jsme přečkali zbytek bouřky. A po chvilce už zase peče slunko. Tak snad to všichni nahoře zvládli. A jaká byla cesta? Parádní, moc krásná.

301.1kB
Markéta leze Koně doslova na koně. Levá noha na Slovensku, pravá v Polsku

Z Tater odjíždíme s moc příjemným pocitem a odhodláním pustit se do dalších cest. Tak zase příště.

Poslední aktualizace 07.07.2015 v 23:05, © 2013 Lukáš Cimala